Kdysi dávno, asi před deseti lety, mi kamarádka Martina řekla :
"Víš, co bys měla dělat? Ty bys měla dělat kouče!"
"Nooo, sice toho vím vcelku dost a můj život byla, je a doufám že dlouho bude, neustálá proměna, změna a objevování a učení nového, ale co bych jako těm lidem měla říkat? V čem je "trénovat" ? Co když se mě zeptají na něco, co nevím a nebo jim špatně poradím ...? Kouč, to je nějaká nová móda z Ameriky? V Západní Evropě, že už je to celkem běžné? "
Tohle a ještě víc otázek mi běželo hlavou. Nicméně někde v kousku mozku si tahle informace našla své místečko a čekala na tu správnou příležitost. Na svoje "UŽ" ! Občas jsem jen zbystřila, když jsem zaslechla něco o koučinku a koučování.
Také jsem se začala "náhodou" potkávat s těmi "správnými" lidmi. Například s jedním velkým sympaťákem Ondrou, mladíkem, který žije v LA a jen tak "mimochodem" koučuje. Nedávno napsal i vydal v Americe bezvadnou inspirativní knihu REVERSE (u nás už také vyšla - pod názvem OHLÉDNUTÍ). Zrovna tohle setkání mě navedlo opět na ten MŮJ směr. Přesněji řečeno přímo nakoplo!
Člověk prostě někdy sejde z cesty nebo si na rozcestí vybere třebas odbočku doprava, a tak potká jiné lidi, než by potkal, kdyby se vydal vlevo a naučí od nich úplně jiné věci, ale vše se děje kvůli něčemu a já myslím, že správně. Alespoň u mě tomu tak je.
Potkala jsem na těch cestách spoustu inspirativních lidí, od kterých jsem se mnoho naučila, přečetla hodně knih, které mě duševně obohatily, studovala co se dalo a měla krásné zážitky, které mám v paměti "vyfocené" a sáhnu po těch fotkách kdykoliv se mi bude chtít....tedy dokud mi bude paměť sloužit :-) Až jsem na jedné z cest, opět shodou náhod (o kterých víme, že neexistují), potkala tu pravou .... tu pravou koučku (nemá to slovo ráda), od které jsem se chtěla začít učit všemu, co ještě budu potřebovat pro svou práci kouče.
